Náhrada nemajetkové újmy v penězích při zásahu bulvárních médií do osobnostních práv
19.5.2026
Svoboda projevu a tisku není absolutní. Nesmí bezdůvodně zasahovat do důstojnosti, soukromí a cti jednotlivců. Pomlouvačné a nepravdivé výroky v důsledku kterých dochází k narušení intimní sféra soukromého života jednotlivce pak zasahují přímo do její podstaty. Takový zásah lze považovat za jeden z nejcitlivějších bez ohledu na to, zda jde o veřejně známou a činnou osobu či nikoli. Jakékoli snižování lidské důstojnosti je proto považováno za velmi závažný a těžko napravitelný zásah.[1] Jakou roli hraje peněžitá náhrada nemajetkové újmy při zásahu bulvárních médií do osobnostních práv?
Ochrana osobnosti a lidské důstojnosti
Uložení povinnosti nahradit nemajetkovou újmu v penězích za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti představuje jeden z nástrojů ochrany lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména, jakož i práva ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Jde o přípustný prostředek omezení svobody projevu za předpokladu, že je stanovená výše přiměřená vůči sledovanému legitimnímu cíli.
Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod pak chrání osobu, jejíž osobnostní práva byla neoprávněně zasažena a umožňuje jí účinně uplatnit nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy.
Odškodnění zásahu do osobnostních práv
Peněžité zadostiučinění je jednou z občanskoprávních sankcí, kterou může soud uložit v případě, že jiné mírnější prostředky ochrany (jako je například omluva nebo odvolání výroku) sami o sobě nestačí k nápravě způsobené újmy.[2] Přichází v úvahu obzvlášť tehdy, došlo-li v důsledku zásahu ke snížení lidské důstojnosti fyzické osoby ve značné míře. Jinými slovy, v případě, že by nastalou nemajetkovou újmu pociťovala jako závažnou zpravidla každá osoba nacházející se v obdobné situaci a postavení.[3]
Zákon sice nevymezuje minimální ani maximální hranici peněžitého zadostiučinění, stanovuje však, že musí být přiměřené.[4] Při určování výše se soudy mohou opřít o ustanovení § 136 občanského zákoníku a uplatnit volnou úvahu. Jejich rozhodování však musí předcházet úplné zjištění skutkového stavu. Musí být také založeno, pokud možno, na jednotlivých objektivních kritériích, která jsou způsobilá zajistit, že přiznané peněžité zadostiučinění bude skutečně přiměřené pro svůj účel.
Funkce náhrady nemajetkové újmy
Nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 428/23 ze dne 23. ledna 2025 představuje zásadní judikaturní posun v otázce stanovení výše náhrady nemajetkové újmy v penězích při zásazích do osobnostních práv způsobených bulvárními médii. Rozhodnutí reagovalo na dlouhodobé napětí mezi restriktivním přístupem Nejvyššího soudu České republiky a ústavněprávním požadavkem efektivní ochrany základních práv, zejména lidské důstojnosti, cti a soukromí. Klíčovým přínosem nálezu je redefinice funkcí peněžitého zadostiučinění. Ústavní soud odmítl dosavadní restriktivní přístup judikatury, podle něhož má peněžitá náhrada plnit výlučně satisfakční (kompenzační) funkci.
Ústavní soud naopak zdůraznil, že náhrada musí plnit současně:
funkci satisfakční (kompenzační) – odčinění zásahu do osobnostních práv,
funkci preventivní – odrazení od budoucích zásahů,
funkci sankční (represivní) – postih neoprávněného zásahu.
Ústavní soud výslovně uvedl, že při určování výše náhrady je třeba zohlednit i pohnutky škůdce, míru zavinění a případný ekonomický prospěch z protiprávního jednání.
Ekonomický zisk jako motivace bulvárního média
Specifikem posuzované věci byl komerční charakter jednání bulvárního média. Ústavní soud akcentoval, že zásah byl motivován ekonomickým ziskem, mediální obsah byl publikován s cílem zvýšit čtenost, zisk a nízká náhrada může vést k tomu, že se zásah škůdci ekonomicky „vyplatí“. Ústavní soud jednoznačně deklaroval, že protiprávní jednání se nesmí ekonomicky vyplatit a stanovil kritéria pro určení výše peněžní náhrady.
Soudy jsou povinny zohledňovat při stanovení výše finanční kompenzace:
- intenzitu zásahu (tj. její rozsah, formu a dopad zveřejnění na poškozeného),
- postavení poškozeného, včetně jeho veřejného působení,
- míru zavinění škůdce (je třeba zkoumat jeho úmysl, nedbalost, pohnutky),
- ekonomický prospěch škůdce,
- chování škůdce po zásahu (tj. zda se omluvil, napravil závadný stav).
Současně platí, že výše kompenzace má škůdce odradit od opakování narušování osobnostních práv poškozeného. Z hlediska ochrany zájmů poškozených je tento nález účinným nástrojem pro efektivní ochranu jejich osobnostních práv, když nedostatečně vysoká náhrada může sama o sobě představovat porušení základních ústavních práv. Preventivně-sankční funkce ovšem nečiní z náhrady újmy trestněprávní sankci.
Závěr
Závěrem lze shrnout, že není možné přehlížet ani takový zásah, který nedosahuje intenzity trestního či správního práva. V kontextu zásahů bulvárního tisku se to dotýká situací, které výrazně zasahují do intimního jádra osobnosti, soukromí a lidské důstojnosti jednotlivce. Právě zde se z náhrady nemajetkové újmy stává významný nástroj ochrany. Peněžité zadostiučinění neplní pouze individuálně trestající a odrazující účel, ale nepřímo i účel obecně předcházející.
[1] Blíže viz nález Ústavního soudu sp. zn. 1586/09, zejména bod 33.
[2] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020 sp. zn. 25 Cdo 167/2019.
[3] Srov. rozsudek Nejvyššího ze dne 31. 1. 2012 sp. zn. 30 Cdo 1084/2010.
[4] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2008 sp. zn. 30 Cdo 535/2007.
