Přiměřenost délky zajištění majetku v trestním řízení

Kdy už je délka zajištění majetku v trestním řízení za hranou? A může stát držet nemovitost zajištěnou i více než sedm let, aniž by tím porušil vlastnické právo? Právě těmito otázkami se zabýval Ústavní soud v nálezu III. ÚS 2351/24 ze dne 21. ledna 2025, který znovu vymezil, podle jakých kritérií je třeba posuzovat přiměřenost délky zajištění majetku v trestním řízení.

Povaha zajištění majetku

Zajištění majetku představuje významný procesní institut trestního práva, jehož účelem je především zajistit náhradu škody způsobené trestnou činností nebo zabránit odčerpání výnosů z trestné činnosti. Tento institut však současně znamená zásah do základních práv jednotlivce, zejména do práva vlastnit majetek chráněného čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

Otázka přiměřenosti takového zásahu nabývá zvláštního významu v případech, kdy zajištění trvá dlouhou dobu. Judikatura Ústavního soudu proto zdůrazňuje, že čím déle zajištění trvá, tím přesvědčivější musí být důvody jeho další existence.

Kritéria přiměřenosti zajištění majetku podle Ústavního soudu

Princip proporcionality

Ústavní soud zdůraznil, že zajištění majetku musí vždy zachovávat rovnováhu mezi:

• veřejným zájmem na efektivním trestním řízení a ochraně práv poškozených
• ochranou základních práv vlastníka majetku

Délka zajištění a její příčiny

Podle Ústavního soudu není samotná délka zajištění rozhodujícím kritériem. Je nutné vždy zkoumat její příčiny, zejména:

• složitost trestní věci;
• počet obviněných osob;
• rozsah dokazování;
• případné průtahy orgánů činných v trestním řízení.

V posuzované věci soud dospěl k závěru, že délka řízení byla způsobena mimořádnou složitostí případu, a nikoliv nečinností orgánů veřejné moci.

Vliv vývoje trestního řízení

Dalším relevantním faktorem je průběh trestního řízení. Ústavní soud zdůraznil, že je nutné zkoumat, zda dosavadní vývoj potvrzuje důvodnost zajištění.

V projednávané věci sice existoval nepravomocný zprošťující rozsudek, avšak vzhledem k podanému odvolání nebylo trestní řízení pravomocně skončeno. Tato skutečnost proto sama o sobě nevedla k závěru, že by zajištění majetku již nemohlo dále trvat.

Intenzita zásahu do vlastnického práva

Zajištění nemovitosti představuje zásah do vlastnického práva již samotným omezením dispozičního oprávnění vlastníka. Vlastník nemůže nemovitost prodat nebo ji zatížit zástavním právem.

Ústavní soud však zároveň zdůraznil, že vlastník mohl v tomto případě nemovitost nadále užívat a čerpat z ní případné výnosy. Intenzita zásahu je proto nižší než u jiných forem omezení vlastnického práva. Právě i tato skutečnost vedla k závěru, že v tomto případě nedošlo k porušení ústavně garantovaných práv stěžovatele.

Závěr

Nález III. ÚS 2351/24 ze dne 21. ledna 2025 potvrzuje, že přiměřenost délky zajištění majetku v trestním řízení nelze posuzovat pouze podle počtu let, po které zajištění trvá. Rozhodující je vždy širší kontext věci, zejména důvody délky řízení, jeho procesní vývoj a intenzita zásahu do vlastnického práva. Znamená to tedy, že zásah do majetkové sféry jednotlivce může být ústavně konformní i při dlouhodobějším trvání, pokud je dostatečně odůvodněn, sleduje legitimní cíl a zachovává přiměřenou rovnováhu mezi veřejným zájmem a ochranou základních práv dotčené osoby.