ÚS ponechal v platnosti vyhlášku za zdravotnické úkony

Plénum Ústavního soudu rozhodlo 15. října 2025 (sp. zn. Pl. ÚS 7/25) ponechat v platnosti úhradovou vyhlášku Ministerstva zdravotnictví č. 314/2024 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad za hrazené služby a regulační omezení pro rok 2025.

Podstatou sporu spočívalo v tom, že zdravotní pojišťovny vyplácejí za stejné lékařské vyšetření (např. vysokého tlaku), rozdílné částky, je-li takové vyšetření provedeno v okresní nemocnici nebo v centru specializované péče, jako je v krajské či fakultní nemocnici.

Skupina senátorů v návrhu argumentovala, že takový přístup je v rozporu s právem na svobodné podnikání zakotvené v článku 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“), právem na spravedlivou odměnu dle článku 28 LZPS, jakož i právem na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění dle článku 31 LZPS.

Posouzení věci Ústavním soudem

Ústavní soud provedl obsáhlý přezkum námitek senátorů ve světle dotčených ústavních principů, jejichž porušení se navrhovatelé domáhali. Ten neshledal protiústavnost současného nastavení rozdílné hodnoty bodu za stejný výkon, avšak provedený zdravotnickým zařízením „rozdílného typu.“

Ústavní soud nejprve pečlivě zhodnotil, že zákonné zmocnění Ministerstva zdravotnictví obsažené v § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů obsahuje dostatečně jasné a konkrétní zákonné zmocnění pro stanovení faktorů regulace úhrad z veřejného zdravotního pojištění. Zároveň konstatoval, že Vyhláška včetně jejich příloh byla přijata v souladu se zákonem.

K samotné podstatě problému pak Ústavní soud nejprve odkázal na svou předchozí judikaturu (nález ze dne 26. dubna 2022, sp. zn. Pl. ÚS 49/18), kde označil za legitimní cíl centralizací určitých zdravotnických výkonů. Aby si zdravotnický tým udržel určitou profesní kompetenci, potřebuje odpovídající množství výkonů. Proto skutečnost, že jsou specializovaná centra skrze koeficient úhrady zvýhodněna není v rozporu s legitimním cílem zvýšení kvality zdravotnické péče skrze zákonem předvídanou centralizaci.

Podle dosavadní judikatury Ústavního soudu není rozdělení poskytovatelů na centra vysoce specializované péče a ostatní diskriminační. Toto zvolené kritérium Ústavní soud ve své rozhodovací praxi označil jako nijak a priori podezřelé.

Rovněž zdůraznil, že specializovaná centra potřebují vyšší počet odborníků se zkušenostmi, aby mohlo provádět složitější zdravotní výkony, pro které jsou tato vysoce specializovaná centra určeny. Ústavní soud tak vzal v potaz i ekonomickou stránku poskytované zdravotní služby, kdy vyšší provozní náklady těchto center jsou legitimním důvodem pro odlišné nastavení úhrad.

Závěr

Právní závěr Ústavního soudu dle našeho názoru zcela zohledňuje specifika poskytování služeb prostřednictvím zdravotnických center vysoce specializované péče, nároky na jejich odbornost, materiální a technickou vybavenost včetně respektování ekonomických faktorů poskytování péče ze strany specializovaných zdravotnických center.

Martin Prachař
advokát