Trestní odpovědnost účetních: kde začíná a končí

Poskytování účetních služeb patří mezi činnosti, které jsou provázeny odpovědností, které může zasahovat i do trestněprávní oblasti. Platí, že účetní odpovídá za soulad svých výstupů s účetními a daňovými předpisy.

V tomto textu bychom rádi upozornili na rizika, která je třeba zohlednit a ideálně eliminovat při tomto druhu podnikání. V souladu s odbornou literaturou se zcela ztotožňujeme s názorem, že pokud účetní prokazatelně neví o falšování účetních dokladů, resp. z jeho strany nedochází k vědomě nepravdivému vyplňování jednotlivých kolonek daňového přiznání apod. (nebo alespoň není prokázáno, že by o nich účetní věděl), pak nemá být vůči němu ani zahajováno trestní stíhání.

Účetní je povinen vést účetnictví v zadaném rozsahu v souladu s právními předpisy, s vynaložením všech svých odborných schopností tak, aby co nejlépe vyhovovalo zákonným požadavkům a potřebám objednatele. Účetní je povinen na požádání Finančního úřadu předložit všechny doklady a podklady týkající se účetní agendy objednatele.

Objednatel/klient účetního je naproti tomu povinen poskytnout poskytovateli účetních služeb pravdivé informace potřebné k vedení účetnictví.

Zatímco tedy účetní odpovídá za správnou aplikaci informací od objednatele, objednatel odpovídá za pravdivost poskytovaných informací. 

Není úkolem účetního ani daňového poradce přezkoumávat, zda plnění uváděná v účetní dokumentaci skutečně proběhla. 

Pouhý náhled na účetnictví rozhodně neprokazuje úmyslný trestný čin zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby za situace, kdy přípravné řízení nepřineslo jakékoli nové důkazy proti obviněnému, které by tvořily ucelený řetězec důkazů, vyžadovaný mj. judikaturou Ústavního soudu, viz nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3622/10, ze dne 16.06.2011 uvádějící: „Nepřímé důkazy, které vedou k odsouzení obviněného, mají tvořit do té míry ucelený, spojitý a na sebe navzájem navazující řetěz důkazů, že ve svém důsledku vylučují jakoukoliv pochybnost o vině obviněného a zcela jej usvědčují. Dokazování, které tomuto požadavku nevyhoví, je v rozporu s právem na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a v trestním řízení může vést k porušení práva na osobní svobodu dle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny.“ 

Trestním stíhání účetních je třeba hodnotit v kontextu konkrétní kauzy, viz doporučení odborné literatury, viz Lichnovský, Vučka, Křístek: Trestní právo daňové, 2. vydání, 2023, s. 70 – 78,: „… v praxi se často setkáváme se zapojením nic netušících osob do daňových podvodů, ať už v roli dodavatelů, resp. odběratelů v podvodném řetězci, nebo v roli zaměstnanců přímo v korporaci podílející se na podvodu. Pokud tyto osoby o existenci daňového podvodu nic nevěděly, nemohou být trestně stíhány, a to ani když byl daňový podvod páchán jejich prostřednictvím (tzv. živý nástroj). (…) nezřídka se uplatňuje zjednodušující policejní logika‚ pracoval tam, resp. podílel se na tom, resp. přijímal pokyny od pachatele, takže je také vinen i bez spolehlivého důkazu o vlastním zavinění‘. To je samozřejmě špatně. (…) Úmyslné zavinění musejí orgány činné v trestním řízení prokazovat pomocí důkazů. Nelze dát vyčerpávající přehled všech možných důkazů úmyslného zavinění. Jako důkaz může sloužit zachycená komunikace pachatelů obsahující domluvu na zkrácení daně, (…) falšování účetních dokladů, vědomě nepravdivé vyplnění jednotlivých kolonek daňového přiznání a podobně. To je samozřejmě potřeba prokazovat pro každého obviněného zvlášť. Pokud podezřelý o takových okolnostech neví nebo alespoň není prokázáno, že by o nich věděl, pak nemá být vůči němu ani zahajováno trestní stíhání“.

Martin Krahulík
advokát