Kdy rozhodují lékaři: Právní jednání v duševní poruše
V novém rozhodnutí Ústavního soudu zaznělo jasné sdělení: když existuje kvalitní lékařská dokumentace, která prokazuje duševní poruchu a její dopad na schopnost člověka právně jednat, soud už nemusí zkoumat jeho chování v práci, doma nebo v běžném životě. Individuální okolnosti mají přednost před mechanickým opakováním formalistických postupů.
Otázka právního jednání osob, které z důvodu zdravotního stavu nejsou schopny činit platné právní úkony, je opakovaně řešena v judikatuře vyšších soudů. V recentním usnesení sp. zn.: II. ÚS 2529/25 Ústavní soud zdůraznil nutnost hodnotit každou kauzu s ohledem na její individuální okolnosti a nikoli schematicky aplikovat obecná pravidla, která se standardně při řešení těchto kauz uplatňují.
Za situace, kdy je zdravotní stav posuzované osoby podrobně monitorován lékaři (existence podrobné lékařské dokumentace), neuplatní se pravidlo, že při zjišťování platnosti právního jednání duševní poruchy takové osoby je třeba v řízení zjišťovat její chování v běžném životě, tj. v rámci pracovních, rodinných a dalších sociálních vztazích.
Ve svém usnesení II. ÚS 2529/25 ze dne 7.10.2025 Ústavní soud deklaroval, že „s ohledem na provedené důkazy a na rozsáhlost lékařských zpráv v rozhodném období nebylo nutné provádět další důkazy včetně znaleckého dokazování či výslechu spolupracovníků a dalších osob, které přišly s [posuzovaným] v době uzavření kupní smlouvy do styku.“ Za situace, kdy existovaly obsáhlé lékařské zprávy mapující důkladně a dlouhodobě duševní poruchu posuzovaného, považovaly nalézací soudy správně zjišťování laického pohledu za zbytečné, neboť bylo bezpečně zjištěno, že posuzovaný nedokázal ke dni uzavření kupní smlouvy posoudit následky svého jednání.
Judikaturu Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek sp. zn. 24 Cdo 622/2020 ze dne 7. 5. 2020) je tedy třeba interpretovat s ohledem na okolnosti, tj. neplatí, že v rámci posuzování platnosti právního jednání osoby je nezbytné vždy provádět dokazování prostřednictvím svědků ohledně toho, aby byly nad rámec lékařských zpráv, ze kterých je zdravotní stav posuzovaného zřejmý, zjišťovány:
- osobní poměry posuzovaného,
- jeho chování v každodenním životě,
- jak se stará o potřeby své a své rodiny,
- jak hospodaří s finančními prostředky,
- jak se případně projevuje na pracovišti,
- ve svém bydlišti,
- jak se chová v různých životních situacích apod.
Je tedy zcela přiměřené a rozumné, aby soudy vycházely primárně z odborných zjištění expertů ohledně zdravotního stavu posuzovaného. Tato zjištění nemohou být vyvrácena laickým pohledem bezprostředního okolí posuzovaného.
Martin Krahulík
advokát
