O čem musí emitent finančního nástroje informovat trh
Podle čl. 17 nařízení (EU) č. 596/2014 (MAR) musí emitent finančních nástrojů co nejdříve informovat veřejnost o vnitřních informacích, které se jej přímo týkají. Tato povinnost míří na včasné nastolení informační rovnosti na trhu a omezení rizika obchodování na základě neveřejných cenově významných informací. Jaké informace by vám měl emitent sdělit?
Jaké informace musí emitent zveřejnit
Emitent musí uveřejnit vnitřní informaci, která se ho přímo týká, co nejdříve, způsobem zajišťujícím rychlý přístup, úplnost, správnost a včasné vyhodnocení informací veřejností. Nesmí uveřejnění spojovat s marketingem a musí informaci ponechat na svých webových stránkách nejméně pět let.
Aby určitá informace naplnila znaky vnitřní informace, musí zahrnovat čtyři základní prvky. Zaprvé musí mít přesnou povahu. Zadruhé nesmí být zveřejněna. Za třetí, musí se přímo nebo nepřímo týkat jednoho nebo více finančních nástrojů nebo jejich emitentů. Za čtvrté, musí se jednat o informace s možností významného dopadu na ceny dotyčných finančních nástrojů.[1]
Kdy emitent musí informaci zveřejnit
Emitent sice musí jednat rychle, ale povinnost zveřejnit informaci „co nejdříve“ neznamená absolutní okamžitost bez jakéhokoli interního vyhodnocení. Forma a obsah zveřejnění rovněž musí být dostatečně jasné a srozumitelné. Prvek co nejdříve je tedy třeba dávat do roviny s požadavkem na úplné, správné a včasné posouzení informace. Odpovědnost za posouzení, zda jde o vnitřní informaci, nese vedení emitenta, respektive jeho odpovědné orgány.
Možné odložení uveřejnění informací
Odklad uveřejnění vnitřní informace je možný jen za zákonných podmínek.
Je však spíše výjimkou, nikoli pravidlem. Je podmíněn kumulativním splněním tří okruhů požadavků:
- Okamžité zveřejnění by pravděpodobně poškodilo oprávněné zájmy emitenta. Ne každá obchodní nevýhoda postačí; musí jít o takový zájem, který lze považovat za legitimní ve smyslu unijního režimu transparentnosti.
- Odklad nesmí být způsobilý uvést veřejnost v omyl.
- Emitent musí být schopen zajistit důvěrnost informace; při ztrátě důvěrnosti, včetně situace dostatečně přesné fámy, nebo při selektivním zpřístupnění třetí osobě vzniká povinnost informace bezodkladně veřejně zveřejnit.
Z povahy výjimky plyne, že emitent musí tyto podmínky průběžně sledovat. Nestačí, aby byly splněny v okamžiku prvotního rozhodnutí o odkladu. Pokud později pominou, musí být informace zveřejněna. To je nejzřetelnější u podmínky důvěrnosti. Při odkladu je třeba vést záznamy o důvodech rozhodnutí a podpůrnou dokumentaci,
Pokud je vnitřní informace předána úmyslně, musí být zveřejněna současně. Pokud je předána omylem, musí být zveřejněna hned poté.
Insider trading v praxi
U dlouhodobých procesů, například při akvizici, restrukturalizaci nebo vyjednávání významné transakce, může být vnitřní informací už některá průběžná fáze tohoto procesu. Novější úprava však jasněji odděluje dvě otázky: kdy informace vzniká jako vnitřní informace a kdy ji musí emitent zveřejnit veřejnosti.
Určitý mezikrok v rozhodování může nadále představovat vnitřní informaci a dopadají na něj zákazy insider dealing a pravidla důvěrnosti. Tato změna je velmi důležitá systematicky. Emitent ani insider se nemohou hájit tím, že „ještě nebylo definitivně rozhodnuto“, pokud už určitý mezikrok dosáhl stupně konkrétnosti a cenové relevance, který z něj činí vnitřní informaci.[2]
Informace nemusí být definitivní ani nemusí umožňovat přesně predikovat směr ceny, stačí, že je dostatečně konkrétní a způsobilá významně ovlivnit cenu.[3]
Evidence jako nástroj dohledu
Pro zachování jednotné aplikace evropská legislativa výslovně předpokládá vydávání výkladových a implementačních nástrojů ze strany Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA). Jedná se o problémy, kde je potřebná bližší konkretizace zákonných povinností.
V oblasti insider informací ESMA dlouhodobě zdůrazňuje, že informace musí být zveřejňovány a evidovány tak, aby umožňovaly orgánům dohledu skutečně vyšetřovat možné případy zneužití trhu.
To je patrné například z jejího stanoviska k seznamu osob s přístupem k důvěrným informacím (insider lists) u emitentů na trzích pro malé a střední podniky, kde ESMA odmítla přílišné zjednodušení seznamů insiderů s odůvodněním, že by se tím „mohla významně snížit užitečnost insider lists při vyšetřování zneužití trhu.
Podle ESMA nestačí vést pouze obecný seznam osob s „pravidelným přístupem“ k vnitřním informacím, který prakticky nerozlišuje, kdo měl přístup ke konkrétní informaci. Dohledové orgány by jinak musely v každém vyšetřování zjišťovat, které osoby mající obecně přístup k citlivým informacím danou konkrétní informaci ve skutečnosti neznaly. Smazal by se tak rovněž rozdíl mezi osobami s pravidelným přístupem a tzv. permanent insiders, tedy osobami, které mají přístup ke všem vnitřním informacím po celou dobu.[4]
Závěr
Pravidla MAR jsou nástroj ochrany integrity trhu a efektivního dohledu. Pro emitenta z toho plyne praktická potřeba upravit interní compliance rámec zejména přesně rozlišovat mezi vznikem vnitřní informace a vznikem povinnosti její publikace, revidovat pravidla pro odklad zveřejnění, posílit dokumentaci legitimního předávání informací investorům a poradcům a jasně rozdělit odpovědnost za insider listy a související evidenční povinnosti.
Naopak investorům na kapitálovém trhu tato úprava přináší jistotu, že emitent nakládá s informacemi významnými pro cenu finančních nástrojů řádně a transparentně.
[1] Čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 596/2014.
[2] SDEU, Markus Geltl v Daimler AG.
[3] Rozsudek SDEU Jean-Bernard Lafonta v Autorité des marchés financiers, C-628/13.
