Bezplatná obhajoba: co musí soud skutečně zohlednit

Rozhodování o přiznání bezplatné obhajoby patří k těm situacím, kde může soud svým přístupem zásadně ovlivnit naplnění jednoho ze základních práv – práva na obhajobu. Pokud soudy vycházejí pouze z tzv. majetkové potenciality obviněného, tedy z předpokladu, že si někdy v budoucnu mohou vydělat, a nezohlední jejich skutečnou životní situaci, mohou tím toto právo porušit. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že rozhodující musí být aktuální majetkové a sociální poměry, nikoli hypotetická schopnost obviněného v budoucnu pracovat.

V naší advokátní praxi se často setkáváme se situací, kdy klient žádá o přiznání nároku o bezplatnou obhajobu. Při řešení jsme se pak dostali k otázce, zda v důsledku neosvobození obviněného od povinnosti hradit náklady obhajoby nedošlo k porušení práva na obhajobu zakotveného v článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“).

Osoba, cizinec, v postavení obviněného podala návrh na přiznání bezplatné obhajoby s tím, že nemá žádný movitý, nemovitý ani jiný hodnotný majetek, ze kterého by mohla financovat náklady na svoji obhajobu v trestním řízení. Rovněž se nedalo předpokládat s ohledem na skutkové okolnosti, že by takový majetek v dohledné době mít mohla.

Soud prvního stupně přiznal obviněnému nárok na osvobození ve výši 50 % nákladů obhajoby. Ve své argumentaci vycházel ze skutečnosti, že obviněný je zdravý, může pracovat, a tedy bude schopen zbylé náklady uhradit. Odvolací soud stížnost proti rozhodnutí soudu prvního stupně zamítl jako nedůvodnou a převzal argumentaci soudu prvního stupně.

V čem je problém?

Soud odkázal na tzv. majetkovou potencialitu. Tedy uvedl, že obviněný vzhledem ke svému zdraví, věku 25 let, absenci jiných dluhů i vyživovacích povinností bude mít možnost si peníze vydělat.

Taková úvaha bez zhodnocení všech okolností je však v rozporu se soudní judikaturou. Majetkovou potencialitu nelze dovozovat, jestliže je z okolností zřejmé, že takový majetek uvedená osoba získat nemůže. Např. tedy jde o cizince, bez vazeb na území ČR, bez znalosti českého jazyka a má problematicky uznatelné získané vzdělání. Prezentovaná úvaha obecných soudů by se dala interpretovat jako je „zdráv, tak ať pracuje.“ Obecné soudy však nijak nezohlednili skutečnost, že obviněný pracovat nemůže, ač by chtěl, a to z důvodu výše uvedených, jakož i toho důvodu, že osoby vykonávající vazbu se pracovně nezařazují.

Co na to judikatura?

Ústavní soud v nálezu ze dne 3. prosince 2024, sp. zn. I. ÚS 2653/24 kromě jiného uvedl, že: „Při rozhodování o nároku na bezplatnou obhajobu musí soud vycházet primárně z aktuální majetkové situace a výdělkových možností obviněného. Pokud nárok na bezplatnou obhajobu nepřizná pouze na základě možnosti dosáhnout příjmů v blíže neurčené budoucnosti a odhlédne od aktuální situace, postupuje v rozporu s čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.“

V nálezu ze dne 16. února 2021, sp. zn. III. ÚS 3582/20 Ústavní soud uvedl: „Při posuzování nároku na bezplatnou pomoc obhájce podle § 33 odst. 2 trestního řádu jsou obecné soudy povinny zohledňovat především stávající finanční možnosti obviněného. Vycházejí-li soudy výhradně z tzv. majetkové potenciality obviněného, tedy z budoucích možností obviněného dostát svým závazkům, které však reálně nemusejí nastat, porušují práva obviněného na bezplatnou právní pomoc podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Konečně v nálezu ze dne 1. února 2022, sp. zn. III. ÚS 3501/20 uvedl, že: „Současné finanční možnosti i majetkovou potencialitu obviněného je třeba hodnotit na základě konkrétních a aktuálních zjištěných skutečností. Finanční perspektivu lze dovozovat z takových okolností, jako jsou zdravotní stav, vzdělání, schopnosti a dosavadní příjmy obviněného. Není možno ovšem vycházet z pouhých spekulací a hypotéz, které by nebyly založeny na tom, co bylo ve věci zjištěno. Nelze také možnost získání dostatečného množství finančních prostředků vztahovat až k velmi vzdálené budoucnosti.“

Závěr

Při rozhodování o nároku obviněného na bezplatnou obhajobu je třeba vždy hodnotit situaci obviněného komplexně, včetně toho, zda bude mít reálnou šanci získat práci, z níž by si hradil náklady obhajoby, nikoliv pouze to, zda „fyzicky“ může pracovat.