Redefinice znásilnění a zpřísnění trestního postihu sexuálních trestných činů
Návrh novely trestního zákoníku vytvořený Ministerstvem spravedlnosti byl poslán do připomínkového řízení, bude tedy ještě muset projít celým legislativním procesem. Očekává se, že nová úprava vstoupí v účinnost od 1. ledna 2025.
Znásilnění prismatem nesouhlasu oběti
Hlavním cílem novely je redefinovat skutkovou podstatu trestného činu znásilnění tak, aby odpovídalo modernímu pojetí, jež se prosazuje zejména v západních evropských státech, a to i pod vlivem Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (tzv. Istanbulská úmluva), kterou Česká republika podepsala, ale dosud neratifikovala. Současná definice znásilnění je založena na tom, že si pachatel vynutí pohlavní styk násilím, pohrůžkou násilí, pohrůžkou jiné těžké újmy nebo zneužitím bezbrannosti oběti. Totožná koncepce se nadále uplatňuje například ve Francii, Itálii, Polsku, Rakousku či Slovensku.
Podle nové definice znásilnění by trestní odpovědnost byla založena tehdy, pokud by pachatel vykonal soulož nebo jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží proti vůli oběti, přičemž nesouhlas oběti může být vyjádřen v jakékoliv formě, verbální i neverbální. K této redefinici se již přiklonila více než polovina členských států Evropské unie, přičemž některé z nich kladou důraz na existenci předchozího souhlasu, jako Malta, Kypr, Řecko, Chorvatsko, Španělsko či Slovinsko, jiné se soustředí na výraz nesouhlasu, například Lotyšsko, Dánsko, Lucembursko, Belgie, Německo či Švédsko.
Vymezení bezbrannosti
Významnou novinkou je též zavedení definice bezbrannosti, která bude ve skutkové podstatě trestného činu znásilnění nadále ponechána, avšak její vymezení již nebude svěřeno výlučně soudní praxi. Judikatura tento pojem dosud chápala jako stav oběti, která není vzhledem k okolnostem schopna projevit svou vůli ohledně pohlavního styku s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor. Obecně se dá říct, že se jedná o ty případy, kdy si oběť vůbec neuvědomuje to, co se s ní děje; případy, kdy to, co se s ní děje oběť vnímá zkresleně a není schopna posoudit význam pachatelova jednání; a případy, kdy oběť sice vnímá to, co se s ní děje, avšak není schopna se pachatelovu jednání účinně bránit.
Podle novely je trestný čin znásilnění spáchán zneužitím bezbrannosti, jestliže pachatel využije toho, že je jiná osoba ve stavu, v němž není schopna projevit svou vůli z důvodu bezvědomí, spánku, ovlivnění návykovými látkami, zdravotního postižení, nemoci, duševní poruchy, disociativní poruchy, nízkého věku nebo jiného obdobného důvodu.
Právě disociativní porucha vyvolávala v praxi časté otázky, neboť v důsledku stresu a tzv. zamrznutí, kdy dochází ke snížení či celkovému vymizení volních pohybů, není oběť schopna jakkoliv reagovat na zevní podněty a proti útoku pachatele vyvíjet odpor či projevit nesouhlas. Nyní však již bude postaveno na jisto, že i taková oběť se nacházela ve stavu bezbrannosti.
Obdobné kontroverze provázely též debatu o stanovení věkové hranice pro vymezení bezbrannosti dítěte. Za bezbranné z důvodu nízkého věku bude nově automaticky posuzováno dítě, které je mladší dvanácti let. Jednání, jež se nyní posuzuje jako mírnější trestný čin pohlavního zneužití, bude proto nově postihováno jako znásilnění nebo sexuální útok.
Zpřísnění trestních sazeb
Současná základní skutková podstata trestného činu znásilnění, jež spočívá v užití násilí nebo pohrůžky násilí či jiné těžké újmy, bude nově posuzována jako kvalifikovaná skutková podstata. To znamená, že předmětné jednání bude považováno za společensky závažnější a bude trestáno vyšší trestní sazbou, a to v rozmezí od 3 do 12 let. Totožná trestní sazba se uplatní i na znásilnění osoby mladistvé či na hromadné znásilnění spáchané vícero osobami.
Přísněji bude nově trestáno znásilnění osoby mladší 15 let a znásilnění, jehož následkem je těžká újma na zdraví, a to sazbou v rozpětí od 5 do 15 let. Po ostré kritice z řad odborné veřejnosti navíc z návrhu zcela vymizel původní záměr o rozšíření druhu trestních sankcí o peněžitý trest. Pachatelům tohoto trestného činu tak nadále bude možné uložit pouze trest odnětí svobody.
Nový trestný čin sexuálního útoku
Oproti současné definici se ze skutkové podstaty trestného činu znásilnění nově vyčleňují jednání, jež nemají charakter soulože nebo jiného pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží. Jedná se o různé nepenetrační sexuální praktiky jako například tření či osahávání. Tato jednání bude postihovat nově vytvořený trestný čin sexuálního útoku.
Do uvedené skutkové podstaty budou dále spadat též některá jednání, která jsou v dnešní době vymezena jako trestný čin sexuálního nátlaku, a to donucení jiného k pohlavnímu sebeukájení, obnažování nebo jinému srovnatelnému chování. Trestný čin sexuálního nátlaku bude již postihovat pouze případy, kdy pachatel přiměje oběť k sexuálním jednáním zneužitím svého postavení nebo zneužitím závislosti oběti.
Dopady novely trestního zákoníku
Předložená novela má v souhrnu značný dopad na vedení řízení o trestných činech proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. V případě jejího přijetí a nabytí účinnosti hrozí pachatelům těchto trestných činů mnohem citelnější postih než v současnosti. Zároveň novela do jisté míry posiluje postavení obětí předmětných trestných činů, neboť díky nové demonstrativní definici bezbrannosti zpřesňuje skutkovou podstatu trestného činu znásilnění a řeší řadu dosud sporných otázek týkajících se projevu nesouhlasu obětí.
Vzhledem k důrazu, který je nově kladen zejména na odporující projev vůle oběti trestného činu znásilnění, se dopady novely nutně projeví i v procesu dokazování, kdy se pozornost orgánů činných v trestním řízení bude ubírat tímto směrem. Přestože se novela odklání od konceptu ano znamená ano, který by mohl podle autorů důvodové zprávy vést k přepínání trestní represe, chování obviněného při ověřování postoje oběti k pohlavnímu styku bude hrát klíčovou roli při rozhodování o vině a bude předmětem komplexního skutkového zjišťování a složité právní argumentace.