Dodavatel, zaměstnanec? Soudy firmám rozšiřují zodpovědnost

Problematika zastřeného zaměstnání, známého též jako švarcsystém, patří k nejdiskutovanějším otázkám pracovního práva. V posledních letech se do centra pozornosti dostávají zejména digitální platformy, které využívají modely smluvní spolupráce s kurýry a řidiči. Typickým příkladem je případ společnosti Velká Pecka s.r.o. (Rohlík.cz), který byl řešen Státním úřadem inspekce práce, Městským soudem v Praze, a nakonec i Nejvyšším správním soudem. Spor se týkal toho, zda kurýři rozvážející potraviny na základě rámcových smluv o přepravě vykonávali nezávislou činnost, nebo zda fakticky šlo o závislou práci, která měla být realizována v pracovněprávním poměru.

Správní orgán i Městský soud v Praze dospěly k závěru, že kurýři vykonávali práci naplňující znaky závislé práce ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce. Podle této definice je závislá práce činnost vykonávaná osobně, jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů a v jeho podřízenosti. Ve věci Velká Pecka byly posuzovány všechny tyto znaky: kurýři podle zjištění správních orgánů vykonávali práci dlouhodobě, a to i několik měsíců či let; práci vykonávali osobně, přestože rámcové smlouvy teoreticky umožňovaly využití subdodavatele; vystupovali vůči zákazníkům pod značkou „Rohlik.cz“, a tedy jménem společnosti; jednali podle pokynů společnosti, neboť doručování probíhalo prostřednictvím aplikace určující časové intervaly a organizační rámec; a konečně byli ekonomicky závislí, protože příjmy od společnosti představovaly významnou část jejich obživy.

Společnost namítala, že kurýři měli možnost odmítat zakázky, organizovat si pracovní dobu, využívat subdodavatele a pracovat i pro jiné subjekty. Podle její argumentace tak nešlo o vztah závislosti, nýbrž o nezávislou podnikatelskou činnost. Tyto námitky však Městský soud v Praze nepovažoval za důvodné a žalobu zamítl.
Nejvyšší správní soud však rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný, neboť se nevypořádal se všemi žalobními námitkami. NSS zdůraznil, že soud musí podrobně a transparentně odůvodnit, proč považuje určité argumenty za liché či mylné, a nelze pouze konstatovat, že znaky závislé práce byly naplněny, aniž by byla provedena detailní analýza.

Význam tohoto případu přesahuje samotný spor společnosti Velká Pecka. Pro digitální platformy je varováním, že jejich modely spolupráce s kurýry a řidiči podléhají přísnému posouzení z hlediska pracovního práva. Pro soudní praxi pak představuje připomenutí, že při hodnocení závislé práce je třeba zkoumat skutečný obsah pracovního vztahu a konkrétní okolnosti výkonu činnosti, nikoli pouze formální označení smlouvy. Případ současně poukazuje na nutnost kvalitního odůvodňování soudních rozhodnutí, které je nezbytnou podmínkou spravedlivého procesu.

Lze očekávat, že podobné spory budou v budoucnu přibývat, a to i s ohledem na připravovanou legislativu navazující na evropskou směrnici upravující podmínky práce prostřednictvím digitálních platforem. Ta mimo jiné obsahuje ustanovení, dle kterého se vztah mezi pracovní platformou a osobou vykonávající práci prostřednictvím této platformy považuje za pracovněprávní, pokud zjištěny skutečnosti naznačující, že dochází k řízení a kontrole. Pokud chce digitální pracovní platforma tuto právní domněnku vyvrátit, musí prokázat, že daný smluvní vztah není pracovněprávním vztahem ve smyslu práva, kolektivních smluv nebo zvyklostí platných v členských státech, s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora. Tato pravidla budou muset být transponována do českého práva.

Případ Velká Pecka s.r.o. tak ukazuje, jak tenká je hranice mezi smluvní volností a obcházením pracovněprávní ochrany, a potvrzuje, že při posuzování zastřeného zaměstnání je nutné důsledně zkoumat materiální naplnění znaků závislé práce.

Jakub Rys
advokát